Můj příběh začal už mnohem dříve před samotným početím. Děti jsem si přála od nějakých 25 let, ale pořád měla pocit, že si nemůžu dovolit se zastavit v pracovním tempu a že se vlastně o muže obecně nemůžu opřít. Když jsem konečně potkala svého současného muže a pochopila, že přišel ten správný čas a že mám po boku toho muže, kterého jsem si vždy přála, začali jsme se snažit o miminko. Otěhotnění nepřicházelo tak rychle, jak jsem si myslela, začala jsem tedy dělat komplexní změny ve svém životním stylu. Začala jsem cvičit jógu, odešla jsem z některých projektů a začala pracovní vytížení vyměňovat za čas pro sebe a regeneraci těla. Když mi tehdy lékař našel endometriální cystu, zamotala se mi hlava z toho, když jsem slyšela slovo „endometriální“. Začala jsem docházet na kliniku čínské medicíny a ladit svou stravu tak, aby byla prospěšná pro vyléčení. Po pár měsících se podařilo otěhotnět, když jsem to nejméně plánovala. Měli jsme zrovna pár dní před svatbou a začátek 4.měsíce těhotenství, kdy jsme prvotrimestrálním screeningu zjistili, že zdravotní stav miminka nebyl slučitelný se životem a já musela jít na přerušení. A tak jsem vyměnila svatební šaty za jiné, řekla si, že jdeme dál a plánované oznamování na svatbě se nekonalo. Následujících pár měsíců bylo šílených. Všechny mé kamarádky a sousedky se těšily z těhotenství i miminek a já se uzavřela do sebe a nechápala jsem, proč se to stalo a měla jsem pocit, že se nedočkám. Pouštěla jsem postupně všechny emoce, pochopila mnoho věcí, které jsem zřejmě potřebovala změnit, snažila se dbát na vyváženou stravu, procházky a řekla si, že si užiju každý den. Na začátku roku se podařilo opět otěhotnět. Dnes začínám 6.měsíc a každý den děkuju a modlím se za zdravé miminko, které si tak moc přejeme. A těším se na to, co nás s tím mým skvělým mužem čeká. Hodně sil, milé ženy.. a pamatujte, že žádná bouřka netrvá věčně a že se vše děje tak, jak má.
Ani