Mela jsem bezproblemove tehotenstvi – s partnerem jsem se po 8mi letech vztahu vzali, pracovala jsem z domu, chodila na prochazky se psem a trochu i cvicila. Z niceho nic jsem 20.9.2021 zacala trochu krvacet. Hned na urgent a doktor, ze zacinam rodit. Ve 33. Tydnu jsem porodila zdanlive zdraveho, 1600g vaziciho chlapecka Oliverka. Olicek ale delal pri krmeni bubliny pusinkou. 26hodin po porodu zjistili, ze ma atrezii jicnu (jicen ma dva slepe konce tudiz ani sliny neprojdou az do zaludku) take jen jednu funkcni ledvinu, vadu srdce, zebro navic a dva obratle navic. Byl mi okamžitě nabídnut převoz z Olomoucké nemocnice na specializované pracoviště do Motola. Neváhali jsme.
Další den Oliverka operovali, avsak jicen se nepodarilo spojit, jelikoz konce byly daleko od sebe. Dalsi pokus za tri mesice… V dobe cekani na dalsi operaci jicnu se Oliverkovi premnozily klostridie ve strevech a zpusobily zanet temer celeho tenkeho streva. Nasledovala velice narocna operace strev behem ktere museli Olikovi vyvest stomie. Pani chirurzka mi oznamila, ze jestli muj syn pooperacni obdobi prezije tak to bude zazrak a ze jestli prezije tak bude minimalne docasne, mozna pernamentne, odkazan na parenteralni vyzivu (kapacky).
Zhroutil se mi svet podruhe a tentokrat uz jsem to pomalu i za Olicka vzdavala. Potom co mi pani chirurzka rekla jsem se k Olickove posteli opirajici se o steny sotva dostala. A jen co se k jeho posteli priblizim, tak citim Olickovu silu a jak kdyby mi rikal ‘Mami nic nevzdavame. Vsechno zvladneme. Vzdyt jsme na to tri.’ 
Byl to neuveritelny pocit na ktery nikdy nezapomenu a i po 10ti mesicich pri te vzpomince brecim. Pro zkraceni: Olicka cekaly jeste dve operace jicnu a jedna operace streva, aby nas po 203 dnech od porodu konecne pustili domu. Odnaseli jsme si domu 4.5kila toho nejvetsiho bojovnika co znam a nikdy na nej neprestanu byt pysna. Tenhle post neni o me. Je o mem synovi, kterej jako ani ne dvoumesicni miminko postavilo na nohy me a o 3hodiny pozdeji sveho tatu. Oliverku jsem vdecna za kazdy den s tebou. Za to ze dychas, polykas, kakas a curas jak mas. Protoze nic z toho neni samozrejmost a ty sis ten zivot opravdu vybojoval ❤️💙❤️
Alexandra
Čtu si váš příběh a nedokážu zastavit slzy. Jste tak neskutečně silná žena!! A Olíček tak obrovský bojovník!!
Stalo se nám něco podobného, bohužel ani po 6 měsících o tom nedokážu mluvit a mám to stále v sobě. Dost často mě to dožene k slzám.
Ty naše lásky měly těžký příchod na svět, ale tak neuvěřitelně si ho vybojovali, to by nezvládl snad ani dospělý člověk.
Maličký je krásný. Posíláme pohlazení a ať váš život už je jen krásný.