Když jsem v roku v 2018 zjistila, že jsem těhotná, byli jsme s partnerem velmi šťastní. Žádné komplikace, nevolnosti – zkrátka nádherné těhotenství. Cvičila jsem, běhala jsem, jela jsem bomby a cítila se skvěle. V době dovolené v Mederu, jsem přestala cítit pohyby, ale myslela jsem si, že je to normální. Po návratu domů do UK, jsem přece jen zavolala doktorovi, kde mi pak oznámili nejhorší věc – moje miminko (holčička) se přestalo vyvíjet. Úplně jsem se zhroutila a můj partner po příchodu do nemocnice taky.
13.10.2018 jsem šla do nemocnice porodit mrtvou holčičku, byla jsem ve 28 týdnu těhotenství. Myslela jsem, že porod byl nejtěžší, no nejtěžší bylo držet mrtvé miminko v náručí a rozloučit se, nejtěžší byly dny, týdny, měsíce poté…
10.9.2021 jsem porodila živou zdravou holčičku. Měla jsem rizikové těhotenství, brala tabletky na udržení miminka uvnitř sebe a 2-3x týdně chození do nemocnice na monitorování.
Napsala jsem velmi zkrácenou verzi, ale každá z vás si dokáže představit, jak náročné fyzicky a psychicky to bylo, když musíte porodit a pohřbít své miminko. Popel mám stále doma, stále pláči a vzpomímam, i přesto, že máme nádhernou holčičku, ta bolest a ztráta nikdy nezmizí. Forever Mavis.
To, co mi pomáhalo to překonat byl můj partner, který mi byl neskutečnou oporou. Můj pejsek a nyní i má holčička.
Život je někdy velmi krutý a zkouší nás, kolik toho vydržíme. Každá životní rána nás však dělá silnější, odolnější, vytrvalejší. My ženy jsme silné, bůh to tak zařídil a moc dobře věděl co dělá.
Moni